Tentokráte už z Brna. Akademický rok mi už začal a tak mi nezbylo, než po Washingtu si na chvilku odskočit na Floridu a pak už tradá domů. Na Floridě se nic zvláštního neudálo. Bydlely jsme všechny u naší tety v Tampě. Mamču jsme s tetou vzaly do obchodů, koupily jsme si šaty na nadcházející plesovou sezónu, ukázala jsem mamče všechny vychytávky, které nabízí Walmart a samozřejmě musela všechno ochutnat.
Teda něco zajímavého se na Floridě událo.. :D Po třech měsících jsem měla normální uvařené jídlo se slovenským nádechem a domácí buchtu! Žádný obchoďákový patvar, ale teta nám upekla na přivítanou skvělou buchtu, kterou jsme pak jedly ještě další dny na snídani. Byly jsme u ní asi tři dny a to byly dny zaslouženého odpočinku, nakupování, válení se u bazénu a opalování. Pak už nám nezbývalo, než se rozloučit, já letěla o den dříve. Ale jen do Miami, protože jsem už z domu měla koupenou letenku z Miami a vyšlo by nás hodně draho, kdybychom ji rušily a kupovaly novou. Ale všechno se zvládlo, jen co jsme v Tampě vzlétly, už jsme v Miami přistávaly, let trval jen 35 min, ale pak jsme ještě 40 min jezdili po ranveji. Na letišti jsem pak chvilinku čekala na Shuttle bus a ten mě odvezl do hotelu, tam jsem si domluvila odvoz na ráno na 4:30 a šla jsem spát. Ráno jsem se musela hodně, opravdu hodně přemoct, abych vstala, ale hrozba toho, že nestihnu letadlo byla velká a tak jsem se rychlostí blesku umyla, oblíkla a letěla jsem dolů na recepci, kde už na mě čekala slečna/ paní/ madam, která mě na to letiště dovezla. A měla jsem co dělat, abych stihla projít všemi kontrolami, ale nakonec všechno dobře dopadlo a já letadlo stihla.
V New Yorku, kde jsem přestupovala, jsem počkala na mamku, která přiletěla z Tampy. Dokonce jsem si zjistila, ke kterému Gatu přiletí a čekala jsem ji tam. Pak jsme si zašly na oběd, na pizzu a šly jsme pomalu (měly jsme na přestup 6 hodin) na terminál č. 1.
A to probíhalo tak, že jsme museli ven z toho terminálu, kde jsme už byly, vláčkem objet celé letiště a na druhý terminál, vystát si dlouhou frontu na kontrolu a zase dát všechny tašky na pás, vyzout se a projít rámy. Pak jsme si sedly, povídaly si, postupně jsme se chodily dívat ještě na nějaké suvenýry a tak. Mamka chtěla bráchovi koupit nějaké typické americké pití a tak jsme mu koupili FUZE, ledový čaj. Let byl šíleně dlouhý, ale s údivem jsem ho zvládala líp než let do Ameriky. Snažila jsem se spát, ale vůbec mi to nešlo, mamča měla zavřené oči furt, ale říkala, že nespala. V Paříži, kam jsme přiletěly, jsme zase musely přejít z terminálu na druhý terminál. Naštěstí jsme nikde nemusely tahat ty naše velké a těžké kufry. A tak jsme šly a zase kontrola a zase scenery. Tentokrát jsme se ale nemusely zouvat. Já už byla naprosto odevzdaná, zase kontrola, při tomto cestování (Miami-Praha) už třetí, bylo mi to všechno jedno a najednou PÍP PÍP, rozsvítila se kontrolka rudě a můj batoh se už vezl vedle na důkladnou prohlídku. A v tu ránu mi došlo, co tam je, čaj pro bráchu. Ale bylo mi to fuk, chtěla jsem už být doma. Pán se mě ptal, jestli se může podívat dovnitř, tak jsem mu řekla, že může. Co jsem asi tak měla říct jiného, že? A pán koukal, prohledával mi taštičku s make-upem, koukal do jedné kapsy, do druhé kapsy, půlka batohu venku. Pak vzal do ruky onu láhev a já mu říkám, že jsem ji koupila v NYC na letišti, ale že to chápu, tak ať ji vyhodí. Ale pán: "No. No." Vzal si účtenku a něco na ni zkoumal, pak mi řekl, že jse vše v pořádku, vytáhl nějaký velký, průhledný pytel, flašku i účtenku do něj dal a zalepil ho. A tak jsem mohla jít i s pitím do letadla. V Paříži jsme chvilku počkaly, daly si snídani. Croissant a horkou čokoládu a pak už jsme letěly domů. Jak jsem nemohla v tom velkém letadle usnout, tak tady jsem usla, jen co jsme se odlepili od země. A vzbudila jsem se těsně před přistáním. A pak se to stalo, po třech dlouhých a náročných měsících jsme byla doma!
U bazénu.. :))
Mamča a všudepřítomné palmy.
Západ slunce od bazénu u tety. Všechny bazény měly síŤ, aby se tam nedostaly malé potvůrky, ještěrečky.
Let do Miami.
Hotelový pokoj v Miami.
Vaše Teresa
Teda něco zajímavého se na Floridě událo.. :D Po třech měsících jsem měla normální uvařené jídlo se slovenským nádechem a domácí buchtu! Žádný obchoďákový patvar, ale teta nám upekla na přivítanou skvělou buchtu, kterou jsme pak jedly ještě další dny na snídani. Byly jsme u ní asi tři dny a to byly dny zaslouženého odpočinku, nakupování, válení se u bazénu a opalování. Pak už nám nezbývalo, než se rozloučit, já letěla o den dříve. Ale jen do Miami, protože jsem už z domu měla koupenou letenku z Miami a vyšlo by nás hodně draho, kdybychom ji rušily a kupovaly novou. Ale všechno se zvládlo, jen co jsme v Tampě vzlétly, už jsme v Miami přistávaly, let trval jen 35 min, ale pak jsme ještě 40 min jezdili po ranveji. Na letišti jsem pak chvilinku čekala na Shuttle bus a ten mě odvezl do hotelu, tam jsem si domluvila odvoz na ráno na 4:30 a šla jsem spát. Ráno jsem se musela hodně, opravdu hodně přemoct, abych vstala, ale hrozba toho, že nestihnu letadlo byla velká a tak jsem se rychlostí blesku umyla, oblíkla a letěla jsem dolů na recepci, kde už na mě čekala slečna/ paní/ madam, která mě na to letiště dovezla. A měla jsem co dělat, abych stihla projít všemi kontrolami, ale nakonec všechno dobře dopadlo a já letadlo stihla.
V New Yorku, kde jsem přestupovala, jsem počkala na mamku, která přiletěla z Tampy. Dokonce jsem si zjistila, ke kterému Gatu přiletí a čekala jsem ji tam. Pak jsme si zašly na oběd, na pizzu a šly jsme pomalu (měly jsme na přestup 6 hodin) na terminál č. 1.
A to probíhalo tak, že jsme museli ven z toho terminálu, kde jsme už byly, vláčkem objet celé letiště a na druhý terminál, vystát si dlouhou frontu na kontrolu a zase dát všechny tašky na pás, vyzout se a projít rámy. Pak jsme si sedly, povídaly si, postupně jsme se chodily dívat ještě na nějaké suvenýry a tak. Mamka chtěla bráchovi koupit nějaké typické americké pití a tak jsme mu koupili FUZE, ledový čaj. Let byl šíleně dlouhý, ale s údivem jsem ho zvládala líp než let do Ameriky. Snažila jsem se spát, ale vůbec mi to nešlo, mamča měla zavřené oči furt, ale říkala, že nespala. V Paříži, kam jsme přiletěly, jsme zase musely přejít z terminálu na druhý terminál. Naštěstí jsme nikde nemusely tahat ty naše velké a těžké kufry. A tak jsme šly a zase kontrola a zase scenery. Tentokrát jsme se ale nemusely zouvat. Já už byla naprosto odevzdaná, zase kontrola, při tomto cestování (Miami-Praha) už třetí, bylo mi to všechno jedno a najednou PÍP PÍP, rozsvítila se kontrolka rudě a můj batoh se už vezl vedle na důkladnou prohlídku. A v tu ránu mi došlo, co tam je, čaj pro bráchu. Ale bylo mi to fuk, chtěla jsem už být doma. Pán se mě ptal, jestli se může podívat dovnitř, tak jsem mu řekla, že může. Co jsem asi tak měla říct jiného, že? A pán koukal, prohledával mi taštičku s make-upem, koukal do jedné kapsy, do druhé kapsy, půlka batohu venku. Pak vzal do ruky onu láhev a já mu říkám, že jsem ji koupila v NYC na letišti, ale že to chápu, tak ať ji vyhodí. Ale pán: "No. No." Vzal si účtenku a něco na ni zkoumal, pak mi řekl, že jse vše v pořádku, vytáhl nějaký velký, průhledný pytel, flašku i účtenku do něj dal a zalepil ho. A tak jsem mohla jít i s pitím do letadla. V Paříži jsme chvilku počkaly, daly si snídani. Croissant a horkou čokoládu a pak už jsme letěly domů. Jak jsem nemohla v tom velkém letadle usnout, tak tady jsem usla, jen co jsme se odlepili od země. A vzbudila jsem se těsně před přistáním. A pak se to stalo, po třech dlouhých a náročných měsících jsme byla doma!
U bazénu.. :))
Mamča a všudepřítomné palmy.
Západ slunce od bazénu u tety. Všechny bazény měly síŤ, aby se tam nedostaly malé potvůrky, ještěrečky.
Let do Miami.
Hotel v Miami..
Hotelový pokoj v Miami.
Let...
Vaše Teresa
