Plán A ztroskotal, nevím, jaký job si vybrat a začínám pekelně stresovat…

  Jak se stalo, že brilantní plán A, který mi zařídil taťka, ztroskotal? Jedním slovem: státnice. Vše bylo naplánováno tip ťop. Když jsme se dozvěděly, termín státnic, stále vše bylo na správné cestě, ale nakonec se toho nahrnulo víc, úkoly, učení, rozepsaná bakalářka atd. Takže to Terka musela odřeknout. Člověk se ale nesmí zlobit, jednak s tím nic nenadělá a jednak si nebudu kazit zdraví a přidělávat vrásky, kterých začínám mít víc, než je zdrávo. Asi si v Americe nechám udělat facelifting, ne nechám, miluji přírodní krásu… Kecám, ale asi bych to fakt nechtěla. :D

  S Marťou (i s její kamarádkou Eliškou) jsme přihlášené u SA a teď už dokonce i na pohovor k zaměstnavateli, konkrétně se budeme ucházet o místo v Cedar Pointu (www.cedarpoint.com). Ale má to jeden malý háčiček. Vlastně megaobrovský. Nevím, co chci dělat.! Čím se chci na dobu 10 týdnů stát. Mám sepsaná čtyři místa, která mě něčím zaujala. Ale ještě zpátky k CP, je to obrovský, megalomanský, neuvěřitelný a určitě úžasný zábavní park. Když jsem si ho googlila a následně procházela na G-maps, nemohla jsem uvěřit svým očím, on je to ve skutečnosti jeden ostrov, na kterém je jen tento zábavní park. Mega parkoviště, které by vás už při samotném příjezdu mělo lehce vyděsit, jelikož, když zaparkujete až v poslední ředě, bude Vám to k pokladnám trvat asi půlhodinu a to beze srandy, klidně se sami podívejte. Šílené horské dráhy, kam oko vypadne (dohlédne) a plno atrakcí kolem.

  Prvotní plán byl, jet někam na západ a při cestování se dostat na východ. Když jsem zjistila, že moje úžasná Masaryčka začíná (jako tradičně, jen já si ne a ne zvyknout) už 14.9. Což znamená, že na cestování mi při nejhorším zbude jen týden. Blbost, při nejhorším 7.9. letím domů a dodělávám si zkoušku z Didaktiky (údajně nejtěžší předmět na oboru). Každopádně doufám, že se tento katastrofický scénář nebude muset uskutečnit, i když je mi jasné, že čím dříve budu v ČR, tím bude moje polovička šťastnější. I kdyby to znamenalo, že si bude muset vzít v práci volno, aby za mnou do Brna přijel. Pak bylo v plánu východní pobřeží, Myrtle Beach nebo Old Orchard Beach. No a teď doufám, že mě vezmou do Ohia. Tedy ne ke slané vodě ale ke sladké a k hranicím s Kanadou a do vnitrozemí. Popravdě, pokud mě tam vezmou, tak slibuju, že udělám tu nejšílenější věc, jakou tam můžu udělat.

A mezi čím ohledně zaměstnání se rozhoduju?

1. Admissions Associate – tedy prodavačka lístků, která sedí celej den na prdeli, kyne a moc námahy to nedá. Ale pokecám si. Určitě tam bude plno milejch lidí, co nebudou nikam spěchat (ironie).
2.  Food Service Associate – tahat vozík s jídlem, nebo být zavřená v budce a po celodenní šichtě smrdět, jako Mekáč, KáeFCéčko a ta baba, co prodává v nádražním podchodu hot dogy, dohromady. Ale zase, člověk je v pohybu (po dvanáctkách v pizzerii, by tohle bylo v pohodě) a snad bych mohla dostat i spropitné. A opět komunikace s těmi milými lidmi, kteří vůbec nespěchají a pro jídlo si jdou jen proto, že ví, že za půl hodiny (než se to jídlo připraví), tak budou mít hlad.
3.  Room Attendant (Housekeeping) – opět tahání vozíku, ale tentokrát plný čistících sajrajtů, ručníků, mýdélek atd. Navíc na uklizení jednotlivých místností, pokojů aj. máte časovej limit, takže buzerace v nejvyšším levelu. Práce v týmu to trochu kompenzuje. I když uklízení záchůdků mě už při mé první brigádě v nemocnici nebavilo.
4. Linen Attendant – pradlenka madlenka. Jediné, co mě odrazuje je vlhko, jako v Amazonském pralese.

  A co teď, který job si vybrat? Netuším! Z čeho se mi dělají vrásky? Z toho, že nevím, co si mám zapsat do přihlášky zaměstnavateli. Že nevím, jak si mám udělat rozvrh, protože na jarňák se vypisují mnohem zajímavější předměty, než na podzim. Vychází mi až moc předmětů, přičemž vzdát se nechci ani jednoho. Příští týden mi začíná škola, tak snad se to nějak utřepe. Přece jen, za každým fňuk, je minimálně jedno HEJ! A zítra bude líp!  Časem se vše vyřeší, ale musíme tomu pomoci. Mě tedy do středy čeká, vybrat si ten „pravý job“ a do soboty udělat rozvrh, který bude znamenat maximálně 40 kreditů a ne mých momentálně zapsaných 73. A pokud se z toho nezcvoknu, napíšu, jaký job jsem si teda vybrala.

Vaše Teresa

...KROK 1...

Krok 1 znamená zajít do Student Agency, založit si přihlášku, pokecat se ženskou za stolečkem anglicky (přece nepustí do Ameriky kde jakého trotla, ale jeden jim přeci jen proklouzl =D ...), podepsat štos papírů s nadpisem "Smlouva o zprostředkování" a v neposlední řadě zaplatit 150 doláčů. Ale abych to víc přiblížila a uvedla na pravou míru to s tím trotlem...

Když jsem se teda rozhodla, že fakt do tý Ameriky pojedu, tak jsem věděla, že zas takovej šílenec, abych jela na vlastní pěst, nejsem. =D Tak jsem koukala, s jakou agenturou teda jet. Nejlíp mi z mých osobních preferencí vyšel Student Agency (čti: znám jen SA, takže no comment a jdu k nim). Když jsem v Brně vešla do Domů pánů z Lipé poprvé, asi si mysleli, že jsem se zbláznila, s horou dotazů jsem nanejvýš otrávila ženščinu za stolkem a když jsem ji řekla, že vlastně ještě nevím, jestli pojedu, tak si musela vzít chvilku volno. Když jsem tam šla podruhé, tak jsem šla na přednášku o W&T. Vtipná přednáška, fakt že jo, na jedné straně dva nabušeníinformacemiahyperaktivní přednášející, na straně druhé slečna, která si asi přišla jen posedět do tepla, a já. Takže to bylo nanejvýš komické. Kdy oba přednášející si kradli slovo a předháněli se s odpověďmi na dotazy slečny které byly opravdu sofistikované, např. "A to mi opravdu nemůžete pak to cestování zajistit vy, já jsem raději, když mi někdo řekne co, kdy a kde bude a taky chci vidět všechno, tak abych to stihla a nezůstala na jednom místě třeba 3 dny."

A abych se jim odvděčila, za jejich dokonalý servis, tak jsi to šla vyřídit raději v Ostravě. Chápejte já sice studuju na Masaryčce v Brně, ale přece jen jsem furt víc Ostravačka. =D

Tak jsem se, vyzbrojená rýmou, hnusným kašlem a tunou kapesníků vydala do SA v Ově. Ženská ve studentovi měla ze mě radost, jen co mě viděla. Přece jen jsem vypadala opravdu úžasně. Mezi záchvaty kašle jsem ji řekla, že bych teda chtěla na W&T do USA. Ženská na mě vytřeštila oči, jestli jsem se náhodou nezcvokla a nechtěla jsem raději k doktorce. A proč jsem to vyřizovala v takovém stavu? Heh.. =D Sama jsem si řekla, že do konce ledna to chci mít hotovo a odkládala jsem to tak dlouho, až jsem tam šla v pátek 30.1. Ono by pak totiž hrozilo, že bych to oddalovala tak moc, až bych pak nejela. O=)

Tak jsem si vyplnila online přihlášku, kterou jsem samozřejmě mohla vyplnit doma s čajem v ruce, ale kdo by se s tím doma zdržoval, že... Pak jsem šla opět za tou paní, která, musím uznat, byla moc hodná. Udělaly jsme rozhovor v ájině, kde mi rýma pomohla maskovat můj nepřízvuk a asi jí mě bylo tak líto, že mi dala úroveň "Advanced", tedy tu nejvyšší. Myslím, že kdyby to viděla moje poslední *** z ájiny, tak by chtěla, aby tu paní ze SA vyhodili za neschopnost, mně by se vysmála a řekla mi, že jsem trotl, který si toto nezaslouží a nemám vytahovat paty z ČR. 

Pak mě čekalo sálodlouhé pročítání smlouvy, protože mi už od malička tloukli do hlavy, nepodepisuj nic, co bys předtím nečetla. Tak jsem tam seděla, kašlala, co pět minut smrkala, ale pozorně četla a nakonec světe div se podepsala. =D I když už teď vím, že některé body nesplňuju, ba dokonce poruším. Ale sranda musí být, no ni? =D Tak třeba bod, že můžu vyjet už 15.6. je vtipný (když máte milion zkoušek a víte, že do 20. prostě nevyjedete), ale kdo by se tím trápil... Hned jsem si tam nechala, dát pojištění storno (pro strýčka příhodu), či jak se tomu nadává a už to skoro bylo.

Posledním úkolem v ten den ve studentovi bylo zaplatit 150$, já se rozhodla to platit v českých. Ale co se nestalo "PŘEKROČEN LIMIT". Myslela jsem, že se složím, ráno jsem si posílala peníze ze spořícího účtu a zvyšovala limit právě proto, aby se mi tohle ve SA nestalo, ale ono ejhle. "Ok, klid, zkusím druhou kartu." Tak sebevědomě vyměňuju modrou plastovou kartičku za stříbrnou a je tady druhý pokus a ono "ZAMÍTNUTO". Peckááá. Fakt super trapas na začátku, hlavně, že 5 minut zpátky jsem podepsala, že mám dost finančních prostředků. Jestli to mělo být znamení, že nemám jet, tak jsem ho neposlechla. Paní mi nabídla platbu rozdělit a tak jsme 4 398,- dělily mezi dvě karty a ono to zase nešlo, fakt jsem se chtěla propadnout do země, což jsem měla, když jsem potupně volala taťkovi, ať to jde zaplatit, protože mi to prostě ty karty vzít nechce. A tatínek, jako švarný rytíř přiběhl a svou dceru vysvobodil. První díl pohádky tak šťastně skončil a já teď sedím u compu a hledám, kam bych vlastně chtěla jet a co bych tam chtěla dělat.

Vaše Teresa..