Na začátku všeho
bylo "Já bych chtěla do Ameriky na W&T."
První rok jsem s tou myšlenkou jen tak koketovala a sháněla
jsem si informace. Řekla to naší táborové vedoucí (aby se mnou na léto
nepočítala) a nakonec nikam nejela. U mě
docela klasika. Takže když jsem druhý rok zase přišla s tím, že "Já bych
chtěla do Ameriky na W&T", tak to opět nikdo nebral vážně, ALE TO SE
PLETLI!! (Muhehehehe.. =D )
Přišla jsem za spolubydlou a juch pojedem do Ameriky, ale
pak přišla Eva s tím, že nemůže. A zas to vypadalo, že se nikam nepojede. Doma
jsem si stěžovala, že se mnou nikdo nechce jet (jet sama jsem opravdu
nechtěla). A tak mi jednoho dne volá taťka: "hele možná se ti teď příštích
dnech ozve jedna kočka s tím, že by chtěla tak na W&T do Ameriky."
Hurá, tak už jsem zase měla s kým jet. (to byl asi tak listopad) Sice ji vůbec
neznám, ale to se napraví a fakt, že jo. S Terkou jsme se sešly, pokecaly a
zjistily, že asi budem podobná, ne-li stejná krevní skupina! =D Rázem jsem teda
měla zase s kým jet/letět.
V prosinci jsem se o tom bavila s bf z gymplu a tak jsem se
dozvěděla, že i ona chce se svoji new kámoškou z vysoké jet. Juch! Takže jsem
měla plán A a pro jistotu i plán B (potupný plán C taky = zůstat zase doma).
Za dva týdny po našem prosincovém rozhovoru mi Marťa (bf z
gymplu) vystresle píše: "Zařizujem si to pozdě, žádný job na nás nezbyde,
jsme totálně v loji!!!!!!!!!!!!!" A jak to tak u lavinových efektů bývá,
píšu já kamarádovi, který už na W&T byl, "POMOC, ono se to
nestíhá." Ten mě na FB profackuje a uklidní mě, že na to je opravdu času
dost a víte co, má pravdu. =D
Vaše Teresa
Vaše Teresa
