Krok 2 done..

Ahojte!

Pohovor je úspěšně za mnou! 

Třikrát sláva a pět dní se radujte!!!

Jak to celé probíhalo?

Dostali jsme mailem informace, že se máme nejpozději v 9:30 dostavit v Praze do hotelu Diplomat (jak příhodný název =D) k registraci. My tam zcela natěšené (čti totálně nervozní) naklusaly pro jistotu už v 9h. Veng tam ze sebe dělal blbečka, jak je jeho zvykem ve všech stresových situacích. Pověsily jsme si kabáty na připravené, avšak nehlídané věšáky a doufaly jsme, že se tam nenajde nikdo, komu by se zamlouvaly. Hned na to jsme s holkama zjistily, že ačkoli jsme se nedomlouvaly, byly jsme všechny sladěné do tmavě modré. O nedomlouvání se nedá říct o čtveřici kluků, kteří se taky hlásili k Cedar Pointu a všichni přišli ve světle modrých košilích. No měli jsme ze sebe i z nich srandu a nálada se trochu uvolnila.  

Rada pro Vás, jestli někdy na něco takového půjdete, buďte co možná nejvíc u organizátorů, protože oni Vás volat nebudou, abyste si přišli pro papíry, nebudou se ani jinak snažit dát najevo, že máte někde být. Což bylo taky dobré, sedíme s holkama na židličkách, trošku bokem od toho mumraje u registrace, povídáme, sdělujeme si strašně důležité informace typu, jak je která z nás nervózní a čeho se bojíme. =D A v tom zjistíme, že kolem registračního stolku je až moc rušno a tak tam zamíříme a to zrovna ve chvíli, kdy tam přijdeme má slečna papíry už jen pro nás a jsme vyhlášeny největšími opozdilci Job Fairu, byť jsme tam strašily už v 9h.. Klasika...

Pak se ještě smějeme bratrům v košilích, neboť k nim přibyl pátý bratr a světe div se, taky měl světle modrou košili. Ale to už přijde usměvavá Američanka (jejíž jméno jsem úspěšně zapomněla, ale říkejme ji třeba Dula) a zve nás do zasedačky. Jelikož se tam nikdo nehrne, sebrala jsem veškeré zbytky odvahy a vykročila první. Dula se na mě usmála a nasměrovala k židličkám, které patřily Cedar Pointu a postupně všechny usadila. Před námi seděli bratři v košilích, tak jsme ani pořádně neviděly na plátno, kde se promítaly fotky bývalých účastníků, v drtivé většině asiaté =). Když prezentace zkončila, zeptala se nás Dula, zda víme, co to je Icebreaker. Načež ji někdo pohotově zařval anglickou definici ze které jsme neslyšela ani slovo, jen hlasitost. A tak Dula spokojená s rychlou odpovědí nás poprosila ať se postavíme a uděláme ze sebe silly men a tančíme podle ní. Na prostoru 1x1 cm se to dělalo opravdu "lehce", ale musím uznat, že nás to pobavilo a zcela to splnilo svůj účel. Pak nám Dula pustila video, jak se máme chovat v Americe na ulici, když jdeme pěšky, jedeme na kole, autem nebo autobusem. Video jak pro tajtrliky, co neznají cestu ani chodník. Nevadí.. =D A pak přišli na řadu otázky, za které mohl člověk získat odrazku na kolo a opět byla pohotovější levá polovina osazenstva. Nakonec nám dala Dula 3 rady k pohovoru:

1) Být sebou.

2) už nevím

3) hmmm.. ne, taky nevím.

Každopádně být sebou pomohlo. =D

Protože po skončení prezentace pro nás přišla slečna a odvedla nás na pohovor k naší budou zaměstnavatelkyni. Ta nám ukázala vytisknutou prezentaci a potichoučku nám povídala o CP. Což mě mrzelo, protože ostatní zaměstnavatelé v té velké místnosti hulákali o zlom krk. Nakonec nám řekla, že hledá už jen uklízeče parku, prodavače jídla, ride operatory, organizátora her, herce postaviček (Snoopy a spol., podmínkou však bylo, že člověk, který by to chtěl dělat, musí být stejně vysoký, nebo menší, než ta paní, takže ...) a lidi do prádelny. A tak se ve všech skupinkách rozjela diskuze, co si vybrat? Moje pokojská, je fuč a co teď? Oni už nechtějí plavčíka? Co budu dělat? Co si mám vybrat?

Nejdříve šli na řadu bratři v košilích a vybrali všechny ride operatory. Ano čtete správně, žádný individuální pokec, ale hezky ve skupince. Pak jsme šly my, já a Marťa jsme se rozhodly pro jídlo a Eliška pro animátora (organizátora her). Paní Pamela vypadala sice přísně, ale nakonec se ukázala, jako fajn paní. Marťa ji přiznala tetování, které CIEE i CP odmítalo, ale Pamela jen mávla rukou, zeptala se, jestli jich má víc a zda má nějaké na hlavě. Když Marťa zakroutila hlavou, že žádné jiné už nemá, tak jsme podepsaly papíry a šly jsme pryč.
A teď ve zkratce, jak to probíhalo:
1) Registrace - řekly jsme ahoj a bylo

2) Prezentace - koukli jsme se na fotky a udělaly ze sebe trdliky při tančení

3) Pohovor - usmívaly jsme se americkým úsměvem, nahlásily co za pozici chceme, kdy chceme začít pracovat a bylo to. Jo a abych nezapomněla dostaly jsme každá nálepku.

Já ji mám teď v peněžence... =D Včera nám pak přišel mail s tím, že musíme vyplnit miliardu papírů, a nejpozději do pátku musíme naklusat do SA, všechno jim tam dát a doplatit poplatek.. =D Why not! Stres, stres, stres!!! Hlavně když do toho řeším bakalářku, normální úkoly do školy a milion dalších věcí. Ale člověk se musí obrnit trpělivostí, protože to za to přeci stojí!

Vaše Teresa..

...KROK 2...

PŘÍPRAVA NA POHOVOR

      Tak jsem si vyplnila další údaje v přihlášce a po vybrání houskeepingu, kde se sice vyžaduje nejnižší ájina, ale nemyslím si že to bude procházka růžovou zahradou ála "Krásná pokojská" s J.Lo =D. Ale tak uvidíme.. Ve Studentovi nás ujišťovali, že 9 z 10 lidí vezmou, tak doufám, že nebudou ta, které řeknou "NE!" Ono totiž, jestli je to pravda, tak by konkrétně do Cedar Pointu mělo vyjet cca 50-60 studentů z Česka a Slovenska, takže.. =D Bude PÁÁÁÁÁRTÝÝÝ! 

      Co mě nakonec přivedlo k tomu, že chci uklízet špinavé pokoje po nepořádných američanech? =D No, v podstatě strach. Nemám ráda práce, kde nesmíte na záchod kdy chcete, nesmíte se najíst kde chcete, kde po celém dni čmudíte (čti smrdíte) od přepáleného tuku a kde jsou na vás lidé nepříjemní. O pokojské mám představu takovou, že si mě lidi nebudou všímat a jediný, kdo se mnou bude komunikovat, bude můj boss a kolegyně/kolegové. Každopádně jsem zvědavá. Ale je to jen 10 týdnu.. Maximálně si udělám metr a budu každý den stříhat, jako tátové na vojně.. =D

      Abych se vrátila k tomu pohovoru. Už týden si říkám, že bych si mohla najít slovíčka, jakožto deka, peřina, prostěradlo, nějaký sajrajt na kdoví co atd. Popravdě to nějak sunu před sebou a raději jsem udělala hru do Environmentální výchovy, seminárku do Předškolní pedagogiky, kalendář povinností, úkolů, než abych udělala něco pro W&T. A myslím, že se mi to šeredně vymstí. Ale mám na to ještě dva týdny, takže příští týden v pátek bych mohla začít... Už zase propadám panice a stresu, že mě nevezmou!!! On by to nebyl takový průser, kdyby tam byl ještě nějaký jiný Job Fair, ale on není a taky by nevadilo, kdyby tam byly dobré "aktuální pozice", ale nejsou. Takže? POMÓC!

      Taky jsem musela vyplnit CV u partnerské agentury. Což byla vážně srandička na pokračování (těžká ironie). Já se svou psanou angličtinou jsem vypotila celý životopis, vymyslela jsem si kreativní odpovědi, byla jsem na sebe pyšná, jak krásně jsem to napsala a byla jsem smířená s tím, že tam nějaké chyby mám, ale budiž. Dala jsem save a ono se to neuložilo. Hodina tvrdé práce, zapojení mozku na 150 miliónů otáček bylo naprosto zbytečné, bylo to ztraceno. Našššštvaně jsem zabouchla noťas a upalovala na Didaktiku, kde jsem se nervla zase, jelikož naše největší síto na oboru tento semestr učí jiná vyučující a přednášky jsou s povinnou docházkou. Což se nedivím, jelikož, kdyby nebyly, tak by tam nikdo nechodil, student si tu prezentaci může přečíst i doma, že. Tak jsem se vydýchala a druhý den jsem napsala kamarádovi, zda by mi s tím teda pomohl. Rozzářila se mi očka, jakmile napsal, že není problém. Nakonec se tak událo, ne v úterý ale ve středu, kdy Mates přišel s naprostým sušákem, jelikož den předtím nehorázně pařil. Ale je to jednou student angličtiny? Je, tak s tím zas takový problém nebyl. Pomohl mi s tím CV a já jsem mu neskonale vděčná. Sice mi přidělal starosti, studium angličtiny má i své nevýhody, takový student zná miliardu výrazů, jak říct jednu věc a vybere si vždy tu nejsložitější. Takže seč jsem mu diktovala věty jednoduché, Mates psal věty rozvité a šíleně komplikované. Ale jak by řekla Máša z mé oblíbené pohádky: "ГУРА! ГУРА!" (=Hurá! Hurá!). CV odesláno a já se to hold nadrtím. =))

    

      S vyplňováním se pojí ještě pár zajímavostí, jak od SA, tak od americké společnosti.

1. Vyplňujte své CV v agličtině. (SA)
2. Zde vypište všechna svá dosavadní zaměstnání, brigády a jiné zkušenosti. Váš budoucí zaměstnavatel poté podle toho rozhodně, zda jste pro tuto pozici vhodný kandidát. Ale pokud nic nemáte, nevadí. (americká společnost)
3. Nezapomeňte, že fotografie má být profesionální a nezapomeňte se usmívat. (americká společnost) - Nevím, jak vy, ale já si profesionálního člověka představuju s vážnou tváří..
4. Otázka: "Jaké jsou vaše plavecké a lyžařské dovednosti?" (americká společnost) - upozorňuji, že ani na plavčíka, ani na lyžařského instruktora se nehlásím.. =D

      A mě tedy 17.3.2015 čeká pohovor, tak mi prosím držte pěsti, což nosí štěstí a já se zase ozvu.

Vaše Teresa..