Krok 4 = AMBASÁDA
Takže, jak se objednat, co vše vyplnit jsem psala posledně.. =D Dneska jen o návštěvě ambasády.. =))
Vyjela jsem z Brna v 8:41 a v Praze jsem měla mít dvě hodiny.. Ale jak známe omezení na českých železnicích, nakonec jsem tam měla "jen" něco přes hodinu. Každopádně to stačilo na to, abych si zašla do mého oblíbeného Paládia a dala si mňam mňam oběd (čti hříšně nezdravý) =D... A pak jsem se opět pěšky (pěšky jsem došla od hlaváku k Paládiu) vydala na ambasádu, není to nic těžkého, když trochu znáte Prahu. Prostě k fildě Karlovky na Palachově náměstí (k Rudolfinu... k tomu mostu vpravo od Karlova mostu, když koukáte na hrad)... Na druhou stranu řeky a pak pronásledovat tramvaje. Projít myší dírou na Malostranském náměstí a hupkydupky, jste tam.. =D Mi to celé zabralo (od Paládia) plus, mínus půl hodinku. Když jsem prolezla onou "myší" dírou u FAMU, HAMU, DAMU, AMU, lekla jsem se policajtů, kteří zastavili autobus a kontrolovali jej zespoda zrcadlem, jestli tam náhodou není bomba, či co. =D "To se pak člověk hned cítí bezpečně.." (-ironie) K ambasádě jsem teda přišla v celou (a to, i když jsem byla objednaná na půl a všude se dočtete, že máte přijít max 5 minut dopředu..). Už tam byla řada cca 10 lidí, tak jsem se postavila do řady na banány a čekala, než si mě jeden z ochranky přijde odškrtnout, že jsem se dostavila.. V řade za mnou stál asi hodně nervozní kluk, protože když jsem se ho zeptala, na kolik jde (že bych ho pustila před sebe, když jsem tam byla tak brzo), tak mi odsekl "půl" a dal mi jasně najevo, že se mnou se teda bavit nebude. Hned jsem se cítila líp.. :/ =D
Když si Vás teda odškrtnou, pošlou Vás po dvou dovnitř. Mě poslali s chlapcem přede mnou, ten mi galantně otevřel dveře a já na toho bručouna za mnou zapomněla.
Dole, vám řeknou, kde máte nechat mobil, projdete rámem a vaše taška projeden scenerem, dostanete visačku a jdete dál.
Tam si vezmete lísteček (tak jak na úřadě) a čekáte, pak Vám vezmou všechny dokumenty, které jste jim přišli dát a jdete si zase sednout. V ruce máte brožuru základních práv v USA a čekáte. Já tam potkala "spolužáka", který chodil na stejný gympl, jako já, ale pár ročníků výš. Tak jsme se dali do řeči, až jsem si brožurku nepřečetla..
Jdete k dalšímu okýnku (po tom, co Vás jménem zavolají), kde dáte otisky prstů a zeptají se Vás na pár základních věcí. Mě se ptali, co budu v Cedar Pointu dělat a co studuju.Taky jsem ukázala index (vytištěný a podepsaný od školy) a potvrzení o studiu v angličtině. Pak se mě pán zeptal , jestli jsem si četla brožurku, tak jsem mohutně zakývala hlavou, že ano a jestli jsem tomu rozuměla, další mohutné zakývání.
A pak řekl "Pas Vám pošleme do týdne." A to bych nebyla já, kdybych tomu nenasadila korunku. Jelikož jsem tam všeho všudy byla jen půlhodinu, tak se mi to nezdálo, že by to mělo být všechno a tak jsem se pána úředníka zeptala: "A to teď můžu jít domů?"
Pán se na mě lítostivě podíval a řekl (s výrazem,ty blbečku) "Ano teď můžete jít domů."
A tak dopadl můj pobyt na ambasádě.
Vrátili mi všechny papíry, až na poslední stranu DS160. A já mohla letět na vlak zpátky do Brna. Který jsem stihla, i když jsem trošku zabloudila, celá natěšená, že to mám za sebou jsem neprošla myší dírou a tak nějak došla až k Mostu legií. Odtud přes Národní třídu na Václavák a na nádraží. V Bille jsem si koupila něco na jídlo, pití a dobře jsem udělala, protože u Svitav nám nějaký něšťastník skočil pod vlak a my nabrali velké zpoždění. Jediné co na tom bylo pozitivního, bylo, že se mi to nestalo cestou do Prahy..
Ale abych končila něčím hezkým. Na ambasádě na mě většina lidí mluvila česky, dokonce i brožurka byla v češtině, jediný, kdo mluvil anglicky byl pán u otisků prstů, tedy ten co mi řekl, že už můžu jít domů. Takže teď musím počkat na pas a uvidí se, či tam bude vízum, nebo ne.
Příběh č. 2
Marťa tam byla pár minut před časem Č, ale pustili ji dovnitř až asi po 15min. Nevím ke kolika okýnkům šla, ale vím, že se ji jen zeptali na školu a konec.. =D
Příběh č. 3
Eliška přišla na ambsádu taky cca o půl hodinu dříve, ale tu vyhnali s tím, že je tam moc brzo a ještě tam nemá být. Nešla ke dvěma okýnkům, jako já, ale ke třem (první-odevzdat papíry, druhé-otisky prstů, třetí-pohovor). A u třetího se ji dokonce ptali na nějaké informace z té brožurky.
Co z toho plyne? Nebojte se ničeho, neukousnou Vás tam, ale přesný postup Vám nikdo neřekne, protože asi žádný není. Hlavně v klidu a keep smiling.
Vaše Teresa..
Vaše Teresa..
